Standardní a nadstandardní občané
Standardní a nadstandardní občané.
I takový na pohled slušný člověk jako pan ministr zdravotnictví MUDr. Heger se již nechal zmanipulovat kmotry, kteří pro sebe zprivatizovali stát a již nezakrytě pro tuto „elitní“ partu buduje zdravotní zajištění.
Kdysi, za totalitního útlaku jsme všichni věděli, že jako občané jsme si všichni rovni, někteří z nás jsou si však rovnější. Čas oponou trhl, zazvonili jsme si klíči (mnozí z nás ty klíče již nemají. Sebrali jim je restituenti a překupníci s realitami. Zřejmě aby nikoho nenapadlo zase zvonit), svrhli jsme tu hydru, která nás utiskovala, nastolili demokracii a demokraticky jsme byli rozčleněni dle demokratických pravidel.
Jak už jsem zmínil, i takový na pohled slušňák, pan ministr Heger (a nejen on), rozčleňuje občany na standardní tedy NONVIP (nedůležité, nevýznamné, podřadné občany) a nadstandardní, tedy vládnoucí mocenskou elitu, neboli VIP (zvláště významné, hodné pozornosti i pozorností).
Musí se ale uznat, že kmotři dokáží perfektně manipulovat veřejné mínění. Mají zkušenosti z minulého režimu. Zcela nepokrytě zneužívají obecného povědomí nemajetné většiny, která je zvyklá šetřit celý život. Tato nemajetná většina ochotně pochopí vztah: Nejsou peníze, musí se šetřit. Dělá to tak celý život.
Tato většina nepřemýšlí, proč nejsou peníze a zda musí šetřit všichni. Kmotři mají „pod palcem“ media, tyto otázky se nepřetřásají. Za to se veřejnosti neustále tluče do hlavy, že jestliže si chudí neutáhnou opasky a nebudou ještě chudší, dopadneme jako Řecko.
Aby občan pochopil, jaké „bago“ s národem hrají VIP kmotři, musí si sám dávat do souvislostí kusé informace a hlavně musí počítat.
To je ovšem kámen úrazu. Nechuť, až odpor nejen k matematice, ale i k jakýmkoli číslům je všeobecně známa. Dokonce v poslední době sílí podezření, že tento odpor k matematice a počítání je záměrně pěstován a posilován. Zřejmě proto, že je všeobecně známo: Kdo se jednou naučí počítat, může počítat se vším. Dav, který neumí počítat, lze velice snadno ovládat. Lze mu snadno vnutit sebevětší logickou pitomost. A to i tehdy, jde-li o peníze. Ty se počítají vždycky. Dokonce mají na sobě hodnotu vyjádřenou v číslech.
Pokusím se tedy, v zájmu osvěty, pomocí počtů a souvislostí, objasnit pojmy standard a nadstandard, které v současnosti poletují nad českým zdravotnictvím.
Souvislosti. To je veledůležitý fenomén. Drobení obecných problémů na jednotlivé, vzájemně zdánlivě nesouvisející jednotlivosti se v poslední době nazývá salámová metoda. Tu mají kmotři detailně propracovanou a úzkostlivě jí uplatňují. Je velice účinná. Přestože se obecně ví, že všechno souvisí se vším, zásadně souvislosti nepřipouštějí. Všimněte si: Jakmile v jakékoli televizní či rozhlasové debatě, kdokoli nadhodí souvislost čehokoli s čímkoli, je rázem okřiknut: To je jiné téma, to budeme probírat příště, teď diskutujeme o (např.) standardech a nadstandardech ve zdravotnictví. Problematiku zdravotního pojištění, jeho stropů budeme probírat někdy příště. V této metodě vynikají zejména moderátorské „špičky“ např. Václav Moravec a „kotelnice“ Jílková. Národ si pochvaluje: to jsou borci, ti jsou ostří, ti jim to nandají. Národ se nechá ochotně manipulovat a ještě si libuje. Tyto „moderátorské špičky“ mají své pořady jisté. Dělají svou práci dobře. Ve prospěch kmotrů.
Ale k standardům a nadstandardům ve zdravotnictví. A nejen tam. Upozorňuji: Náhle se změnila terminologie, tedy názvosloví. Už se nehovoří o standardu a nadstandardu, ale o nárokovosti. Dále se již neužívá slovní spojení, že za nadstandard si bude muset pacient připlatit, ale že si bude moci připlatit. Dokonce poslední slovní přemet: Vláda se na svém zasedání usnesla, že v zákoně bude zrušeno ustanovení, které zakazovalo si na lékařskou péči připlácet. Vláda prostě myslí na lid. Přemýšlí, co by pro něho bylo nejlepší. Lide zamáčkni slzu. Odborníci na manipulaci s veřejným míněním zasáhli. Nutno uznat, že svému oboru rozumějí.
Jako názorný příklad toho, co bude „nadstandardem“, uvádí i sám pan ministr zdravotnictví MUDr. Heger, např. operaci robotem, nebo laparoskopií. Lid chápe: Je to něco lepšího, musím si připlatit. To je přece jasné.
Tak nejprve ty souvislosti. Pacienta přivezou do nemocnice a dají mu vybrat: Robot, nebo skalpel? Normální obchod. Kšeft. Pacient si nechá vytáhnout kreditní kartu z náprsní kapsy a zvolí robota. Uspokojen, že pro své zdraví udělal to nejlepší.
Kdo tento obchod (kšeft) nabízí? Lékař, jehož studium financovali daňoví poplatníci. Podílel se tedy i náš pacient s kreditkou v náprsní kapse, ale stejným dílem i ti, kteří tu kreditku nemají a musí se spokojit s ruční prací.
Co to onen lékař nabízí? Robota. Stylem: Máš na to, nemáš na to? Nemáš? Tak jsi béčko.
Kde se vzal ten robot? Byl nakoupen z financí zdravotní pojišťovny. Na jeho nákupu se podíleli všichni občané. Tedy i ti NONVIP. Neslouží ovšem všem občanům, ale pouze VIP vyvoleným, kteří mají dostatečně nabitou kreditku.
Možná, že se bude někomu zdát, že se zastávám návratu socialismu. Tady již ale narážíme přímo na pravicové myšlení. A to na nejzákladnější pravicový názor. A sice nedotknutelnost osobního vlastnictví. To dokonce jde tak daleko, že pod pláštíkem ochrany osobních údajů se nesmí ani zjišťovat, kde kmotr k bohatství přišel. Pravicový názor říká, že když si někdo něco zaplatil, je to jeho a nikdo mu to nesmí vzít. A hle: robota si zaplatili všichni poplatníci, sloužit může ale pouze vyvoleným.
Dokonce zde pláče i demokracie, kterou se pravice tolik ohání a má ji hrdě vetknutou ve svém názvu. Kmotrům nevadí ani Ústava. Ta v Listině základních práv a svobod říká:
Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Oni je klidně zcizí a zruší. Jsme prostě vyspělá demokracie a právní stát.
Článek 6
(1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením.
Dobrák Heger doporučuje předčasně narozené děti nechat umřít. V antické Spartě se takové děti házely ze skály. To byl ale otrokářský řád. Dobrák Heger tuto myšlenku oživuje ve 21. století. Z ekonomických důvodů. Výpadek miliard příjmů do zdravotnictví zavedením stropů vyměřovacích základů se prostě musí vybalancovat. Přece VIP nebudou přispívat sockám. Prostě děti hodíme ze skály. Jsme prostě ekonomicky vyspělí.
Článek 31
Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.
Tato práva platí pro všechny občany stejně. Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.
Pravice, která si s občany na rozdíl od levice nevytře zadek (Mádl, Issová) rozhodla, že VIP občané mají právo na lepší ochranu zdraví. Jsou zvláště významní, na rozdíl od bezvýznamných, podřadných občanů.
Obrovskou nehoráznost objevíme, když budeme zkoumat přístup významných VIP a bezvýznamných, podřadných občanů k zamýšleným nadstandardům ve zdravotnictví.
To jsou ty souvislosti, které jsou při veřejných diskusích vždy moderátory uťaty hned v zárodku. Současně se o nich nesmí diskutovat, protože by veřejnost mohla leccos pochopit.
Navíc budeme trochu počítat.
Veřejnosti bylo natlučeno do hlavy: Nejsou peníze, musíme šetřit. Proč nejsou peníze? A musíme šetřit všichni?
Začněme tedy počítat:
Zdravotní pojištění je 13,5% z hrubé mzdy. Zaměstnanci je ale ze mzdy strháváno pouze 4,5%, 9% odvádí zaměstnavatel. To známe všichni z výplatní pásky.
Ale pozor!!! To platí pouze pro NONVIP, tedy bezvýznamné, podřadné občany. Při mzdě vyšší než 148.440,-Kč/měsíc se již z částky nad tuto hodnotu neplatí do systému zdravotního pojištění vůbec nic. Ani zaměstnanec, ani zaměstnavatel.
Nyní oficiální údaje Statistického úřadu: 70% zaměstnanců nedosahuje ani na průměrnou mzdu. To je ovšem 70% těch, kteří mají práci. K těm je nutno přičíst 10% těch, kteří práci nemají.
80% občanů tedy nemá práci vůbec, žijí z podpory v nezaměstnanosti a nebo pracují, ale nedosahují ani průměrné mzdy.
20% občanů tedy pobírá mzdu vyšší, než je průměrná. O kolik vyšší? Kromě několika málo příkladů, které pronikly na veřejnost, můžeme připojit i zajímavou úvahu: V roce 2008, 2009 i 2010, propukla celosvětová krize. I podle údajů Statistického úřadu mzdy v soukromém sektoru klesaly. Dokonce tím argumentovala vláda, když zavedla úsporná opatření a snažila se snížit platy státních zaměstnanců.
Průměrná mzda však po celé období výrazně stoupala. Jak je to možné? Když 70% občanů mzda klesla a nezaměstnanost se zvýšila?
Vysvětlení je jediné: Zbývajícím 20% mzda velice výrazně stoupla. A to tak výrazně, že to převážilo pokles životní úrovně „zbývajících“ 80% občanů plebejců.
Jak je to možné? V době, ve které slyšíme ze všech stran, že si musíme utáhnout opasky, jinak dopadneme jako Řecko?
Vysvětlení je prosté: Od 1.1.2008, současně s nástupem krize, vstoupila v platnost daňová reforma, kterou nám přinesl Topolánek ve svém batohu. Reforma, která nebyla žádné máslo. Žádné troškaření.
Bylo rozhodnuto a Parlamentem proválcováno, že těm nejbohatším se sníží daně z 33% na 15%, protože je spravedlivé, abychom odváděli všichni stejně. Protože je nesprávné trestat ty úspěšné za to, že jsou úspěšní.
Současně bylo rozhodnuto, že nad určitou hranici tito výjimeční VIP občané nemusí odvádět do systému zdravotního i sociálního pojištění už vůbec nic. (Protože by přispívali víc, než sami spotřebují – viz „Co na to Julínek“). Tomu se říká „strop sociálního i zdravotního pojištění“. Přece nebudou ze své mzdy přispívat do fondu zdravotního i sociálního pojištění stejný procentní podíl své mzdy jako socky. A přece se nebudou s nějakými sockami dělit o své prebendy.
Tento „strop“ byl pro rok 2011 stanoven na 148.440,-Kč/měsíc.
Co tento ejakulát Topolánkova batohu v praxi znamená? Vedoucí firem, zejména těch, které „dosáhly“ na státní zakázky, členové dozorčích rad, statutární orgány a všichni, kteří mají možnost své mzdy určovat vlastním rozhodnutím, si začali vyplácet enormní mzdy. Prostě přes vlastní mzdy vyváděli a vyvádějí provozní kapitál firmy, ať již státní, nebo soukromé, na své účty. Pro by tak nečinili? Z částky nad „strop“ 148.440,-Kč/měsíc, nemusejí už ani oni, ani jejich firma odvádět ani sociální, ani zdravotní pojištění. Navíc jim byla snížena daň z 33% na 15%. Za pakatel 15% daně si mohou mzdy zvyšovat do absurdních částek. Připomínám: Až do výše mzdy 148.440,-Kč/měsíc odvádí každý NONVIP (podřadný) občan státu (zaměstnanec + zaměstnavatel): 13,5% zdravotní pojištění, 32% sociální pojištění, 15% daň. Celkem tedy 60,5% ze mzdy. Z částky nad 148.440,-Kč/měsíc již jenom 15% daň. Proč by potom organizace. firma, státní podnik nebyla ke svému VIP zaměstnanci štědrá? Zvláště tehdy, když o výši svého platu rozhoduje on sám? Lepší pračku špinavých peněz snad ani nelze vymyslet. Dřívější korupční „všimné“ se prostě fakturou za zakázku převede příslušné firmě. Ta tuto částku vyplatí jako mzdu příslušnému VIP občanovi. Za 15% daně.
Tento stav trvá již 4 roky. I matematicky méně zdatnému jedinci musí být jasné, jaký výpadek příjmů státního rozpočtu to představuje. A jaký únik financí z HDP to znamená. A proč i v době krize průměrná mzda závratně stoupá.
To jsou tedy ty peníze, za které si VIP občané stavějí paláce, kupují vily v exotických krajích, užívají luxusu Orient-expresu, tráví zaslouženou dovolenou na jachtách. A i ty peníze, které se musí ušetřit na 80% NONVIP podřadných občanech a které tito NONVIP musí svými poplatky za cokoli do státního rozpočtu doplnit.
Jako příklad uveďme exministra Bártu. Když byl interpelován aby dokázal, kde bere na svůj „nadstandardní“ životní styl, obhájil se tím, že za poslední 3 roky své firmy ABL si vyplatil na mzdě 30 milionů. Tedy 10 milionů/rok. V roce 2008, 2009, a 2010. Zdůraznil, že vše řádně zdanil. Patnácti procenty (matka bude muset za dva roky odevzdat státu 17,5%, když dětem koupí mléko). Podobně postupovalo mnoho dalších.
Porovnejme: Důchodce, když si koupí rohlík a osminku másla, zaplatí v roce 2013 17,5%. DPH. Snížení DPH na 15% by Kalousek nepřežil. A skončili bychom jako Řecko. Ale podle Kalouska důchodcům stačí málo. Ti šetřili celý život, jsou zvyklí. A mámy děti také nemusí tolik rozmazlovat. Úlevy je třeba poskytovat především těm nejbohatším. To je přece sociálně spravedlivé.
Až do mzdy 148.440,-Kč/měsíc přispívají všichni 13,5% do fondu zdravotního pojištění. Zaměstnanec 4,5%, zaměstnavatel 9%.
Ale již při mzdě 200.000,-Kč/měsíc je zaměstnanci odpuštěno každý měsíc 2.320,-Kč ze zdravotního pojištění. tedy za rok 27.842,-Kč.
Jeho zaměstnavatel (firma) ušetří 55.685,-Kč. Zdravotní pojišťovny dostanou za rok o 83.527,-Kč méně. Z JEDNÉ MZDY!!!!
Tyto peníze musí zdánlivě nahradit důchodci „regulačními“ poplatky. Za to je důchodcům umožněno připlatit si v nemocnici za „nadstandard“. Zrušili jsme přece ten nesmyslný zákaz připlatit si na lepší léčbu.
Regulační poplatky ovšem nejdou do zdravotního pojištění, jak by si mnohý mohl představit, když se hovoří o spoluúčasti pacienta. „Regulační“ poplatky jsou příjmem pana doktora, nemocnice, zařízení. Tyto poplatky si rozděluje personál. Na zvýšení své vlastní životní úrovně.
A tak VIP občanovi s příjmem 200.000,-Kč/měs. a jeho firmě, která jej tak štědře platí je odpuštěno 83.527,-Kč/rok. Jednomu. Podle Statistického úřadu je takových a vyšších mezd vypláceno 60.000. To je ztráta fondu zdravotního pojištění 5.011.620.000,-Kč. Já to napíšu slovy: Pět miliard, jedenáct milionů šest set dvacet tisíc. Korun českých. Každý rok. Onkologická pracoviště hlásí, že jim po „úsporných“ opatřeních (škrtech) dojdou peníze nejpozději v říjnu. V listopadu a prosinci budou muset zvažovat, koho ještě léčit a koho nechat umřít. Připomínám, že se píše 21. století a bijeme se do prsou, jak jsme se osvobodili a jak žijeme v demokracii.
Druhý případ je „mzda“ 220.000,-Kč/měsíc To je navrhovaný plat poslance. I zde se zamlčuje, že poslanec ušetří ročně 38.642,-Kč Poslanecká sněmovna 77.285,-Kč. Na jednom poslanci. Zdanili si přece náhrady. Jistě nechtěně. Teď to dostanou zpátky na základě „stropu“ sociálního i zdravotního pojištění. A nebude to tak bít do očí.
Lze snadno vypočítat „úlevy“ při mzdě 300.000,-Kč/měsíc a 400.000,-Kč/měsíc.
K zajímavým závěrům dojdeme, uvážíme-li pašácký plat pana exministra Bárty za roky 2008 – 2010. 10 milionů ročně je 833.333,-Kč/měsíc. I když oznámil, že vše řádně zdanil, ušetřil za rok 369.842,-Kč. Jeho firma ušetřila 739.648,-Kč. Zdravotní pojišťovny obdržely za jeden rok celkem o 1 milion 94 tisíc 490 Kč méně. Za tři roky, které uvedl, o 3.328.470,-Kč méně. Ze mzdy jednoho občana. Tyto peníze chybí ve zdravotnictví a kvůli pašácké odvodové úlevě pana exministra Bárty zemře v listopadu a prosinci letošního roku několik onkologicky nemocných občanů, na které již nezbudou peníze.
Velmi zajímavé je také zjistit, jaké % ze mzdy představuje zdravotní pojištění. Zákonem je stanoveno, že každý z nás, NONVIP občanů odvádí 4,5% a s příspěvkem zaměstnavatele 13,5% do fondu zdravotního pojištění. Přestože jsme si všichni rovni v důstojnosti a právech, pro všechny občany to neplatí.
U předpokládané mzdy poslance odvádí poslanec 3,04% a i s příspěvkem zaměstnavatele 9,11%.
Pan exministr Bárta odvedl ze své mzdy 0,8% na zdravotní pojištění a i s příspěvkem své firmy 2,4%.
Velmi zajímavé jsou i úlevy odvodů na sociální, tedy důchodové pojištění. U exministra Bárty a jeho firmy činí tato úleva na sociálním pojištění 2.629.989,-Kč/rok. Za tři roky 7.889.967. Sedm milionů osm set osmdesát devět tisíc devět set šedesát sedm korun. Ústavní soud „nalezl“, že musí mít starobní důchod vyšší, než NONVIP podřadný občan.
Lze se potom divit, že musíme platit 17,5% DPH na důchodovou reformu? Jinak dopadneme jako Řecko.
Co toto vše znamená pro standard a nadstandard ve zdravotnictví? 80% procentům občanů, kteří nemají žádnou mzdu, nebo pracují za podprůměrnou mzdu, kteří byli „bytovou politikou“ vehnáni do hypoték, je umožněno, aby si v nemoci připlatili za nadstandard. Ale až tehdy, kdy z celé mzdy odvedou 4,5% na zdravotní pojištění.
VIP občan s mzdou 200.000,-Kč/měsíc, dostane každý rok úlevu 27.842,-Kč. Když tento, zvláště významný VIP občan stráví každý rok jeden měsíc v nemocnici, nejenže snadno zaplatí 3.000,-Kč „regulační“ poplatek, a i když celý měsíc stráví ve špičkově vybaveném pokoji se servilní obsluhou a zvýšenou péčí, uhradí toto vše, aniž by jeho výdaje dosáhly částky kterou odvádí každý NONVIP občan. Tedy 4,5% jeho mzdy.
Lékaři, vystudovaní za peníze všech poplatníků, se špičkovým vybavením pořízeným též za peníze všech poplatníků, v nemocnici postavené a výdajově zajištěné penězi všech poplatníků, jsou připraveni špičkově posloužit 10% VIP občanů, které to vše nebude stát ani základních 4,5% jejich mzdy.
To nemá chybu.
Uvážíme-li zmíněné souvislosti a začneme počítat, pochopíme i podstatu „reformy zdravotnictví“, (ale i důchodové „reformy“). Pochopíme tedy jaký záměr celá tato „reforma“ sleduje a co je jejím skutečným cílem. Cíle této zdravotní „reformy“ jsou tři:
1) Topolánkův ruksak zařídil, že od 1.1.2008 se snížila daň pro vysokopříjmové skupiny občanů z 32% na 15%. Současně bylo rozhodnuto, že tito VIP občané nemusí z části své mzdy nad „strop“ (v r. 2011 148.440,-Kč/měsíc) odvádět do zdravotního ani sociálního pojištění vůbec nic. To mělo za následek raketový růst mezd vedoucích a vyvolených pracovníků státních i nestátních organizací. Z tisku se dovídáme o mzdách 400.000,-Kč - 500.000,-Kč/měsíc, (ombudsman ČD Fejk 247.000,-Kč/měsíc, 3,5 milionů s „odstupným“. Hájil se tím, že jeho mzda odpovídá mzdové úrovni obdobných funkcionářů ČD), štědrých odměnách sekretářek a oblíbených (servilních) podřízených pracovníků. Tato štědrost vládního programu pro hospodaření státu znamená:
a) Obrovský únik finančních prostředků z investičních a režijních fondů do osobní spotřeby vyvolených jedinců. V případě státních organizací tunelování prostředků státního rozpočtu.
b) Katastrofální propad (snížení) příjmů fondu zdravotního (i důchodového) pojištění.
Cíl č. 1: „reformy zdravotnictví“ bezelstně předkládané kouzelným dědečkem MUDr. Hegerem:
Za každou cenu zachovat tyto prebendy pro 10% vyvolených VIP občanů. Propad příjmů zdravotních pojišťoven přenést na 90% zbývajících NONVIP. Uvalením poplatků za cokoli vyrovnat tuto ztrátu.
Cíl č. 2:
Rozčlenit zdravotní péči na „standard“ pro plebs a „nadstandard“ pro 10% VIP vyvolených občanů. Poplatky za „nadstandard“ stanovit tak, aby na ně obtížně dosáhla skupina 90% „plebsu“ a aby pro 10% vyvolených VIP nečinila platba pojistného i s poplatkem za „nadstandard“ více než běžná platba pojistného, tedy 4,5% ze mzdy zaměstnance, s příspěvkem zaměstnavatele 13,5%.
Cíl č. 3:
Protože drtivou většinu klientů zdravotnictví tvoří nízkopříjmové skupiny, rodiny s více dětmi, starobní a invalidní důchodci, kteří mají omezené příjmy, „nadstandardní“ služby se pro ně stanou nedostupnými a výrazně se jim omezí přístup k nejmodernějším přístrojům, léčebným postupům i medikamentům. Tím se eliminuje ekonomicky nevýhodný dopad mohutného rozvoje medicíny, která má za následek prodlužování lidského věku. Lze předpokládat, že toto prodlužování věku se zastaví, případně se věk přepokládaného dožití sníží. Tím se dosáhne lepšího „vybalancování“ významných složek státního rozpočtu.
Cíl č. 4: (sekundární, krátkodobě výhledový):
Po krátké době, „zaběhnutí“ zdravotnictví v podmínkách „reformy“ se zjistí, že špičková vybavení většiny nemocnic nejsou využívána, jsou investičně nevýhodná. Pak stačí špičkově vybavit pouze několik vybraných nemocnic pro VIP občany. Pro ostatní stačí podřadnější ústavy, kam se budou přesouvat vyřazená zařízení z těchto vybraných pracovišť, ve službách se bude více spoléhat na přírodu a léčiva se budou používat pouze z druhé ruky, která jsou na trhu se slevou.
To ale zde již bylo. Soudruzi měli Homolku taky jenom pro sebe.
Ó lide český. Teď, když vláda věcí Tvých se k tobě opět navrátila, pochop, že si musíš utáhnout opasek. Nejsou peníze. To přece pochopíš. Vždyť tak činíš celý život. Tak utáhni víc.
Kde by VIP, zvláště důležití, významní, a pozorností hodní brali na svůj blahobyt. A kdo by je léčil, kdyby je, nedej bože, přepadl nějaký neduh. Přece si nelehnou na stejný pokoj s plebsem a lůzou.
Jan Sladký