Koaliční bouřka nabírá na síle.
Koaliční bouřka nabírá na síle.
Tak padlo jedno zdánlivě neochvějné rčení: Nic není vyčpělejší, než včerejší noviny. Toto historicky platné rčení v Česku padlo. V Česku je nutno říkat: Nic není vyčpělejší, než dnešní noviny. Než události projdou redakční uzávěrkou, rotačkou a než je distributoři vyloží na stáncích, stává se z nich historický sborník. Události v nich uváděné jsou přebity čerstvým zpravodajstvím rozhlasu a televize, které mají výhodu aktuální distribuce.
Tak razantně vykulminovala válka ve vládní koalici. Tedy mezi zástupci lidu, které jsme si demokraticky, ve svobodných volbách zvolili, aby řídili stát ku blahu všeho lidu a aby uklidili nepořádek, který zde zanechala předchozí, zkorumpovaná vláda.
Protože ale navazuji na předchozí pojednání o taškařici produkované vládou, musím uznat, že sranda dosáhla úrovně, kterou nemohl předpokládat ani nejzarytější srandista, veselá kopa a taškář z povolání.
No není to k popukání? Posuďme: Všechny strany budoucí koalice razantně prohlašovaly, že zakroutí krkem korupci. Na plakátech s vyhrnutými rukávy. V tom se až podezřele shodovaly. Dalo se sice předpokládat, že se jedná pouze o maňáskové divadélko, jak jsem již uvedl ve stati Jak jsme jim to natřeli, dinosaurům. Chybička se ale vloudila. Jak jsem uvedl v předchozí Koaliční bouřce, někteří maňásci to vzali doopravdy a začali jednat.
Skřípot začal s aférou Drobil. Jeden lídr nejenže nezapadl do režie, ale byl tak pilný, že dokonce poradil, jak získat důkazy. To si ale dovolil moc. Uštědřit takovou ránu té nejsprávnější pravicové straně. Tato strana dostala morální facku, zdiskreditovala se před veřejností. To ale jistě nebylo to nejhorší. Takových afér už přežila hodně a je na ně zvyklá. Daleko horší byl ale zásah do nejcitlivějšího místa. Provalením této aféry nedoputovala do pokladny této strany půlmiliarda, se kterou se počítalo. To se nezapomíná. Horlivý prosťáček je horší, než třídní nepřítel. Jenom připomínám: Pan Michálek je dosud bez zaměstnání, exministr Drobil je uklizen. Pan profesor Tomáš Halík pronesl zajímavou parafrázi: „Řekni mi, co si myslíš o Michálkovi a já ti řeknu, jaký jsi“. Pan Michálek se stal měřítkem upřímnosti „vládního programu“ rozpočtové odpovědnosti.
Z historie známe řešení podobných „podpásovek“. Japonci zákeřně přepadli Pearl Harbor a nachytali nepřipravené Američany na hruškách. Takhle pokořit hrdou Ameriku, to bylo moc. Tenhle vroubek jim nezapomněli. Tak jim na revanš šoupli atomovku na Hirošimu.
Řešení průniku do operačního teritoria gangsterského klanu jsme viděli, opět připomínám, ve filmu Někdo to rád horké. Střílečka v garáži a dort pro kmotra.
Tyto asociace se musí vybavit při sledování vládní taškařice. Je zcela zákonité, že ve vypjaté atmosféře se rodí tragikomické příběhy, protože aktéři jsou postaveni do neřešitelných situací. Ten horlivý naivka sestavil manuál pro boj s korupcí. Nosným tématem tohoto manuálu bylo jakýkoli pokus o korupci okamžitě oznámit policii. Když se tak zachoval člen vedení jeho strany Škárka a dokonce předsedkyně parlamentního klubu Kristýna Kočí, byl lapen do svých vlastních sítí.
To nelze nazvat jinak, než jako „majstrštyk“ špičkového odborníka na intriky. Infiltrace do tábora protivníka byla vždy velice účinnou zbraní. Vystavit nepřítele do pozice, kdy nebude mít jinou možnost, než si dát vlastní gól, to je exkluzivní ukázka mistrné strategie. Lze potom z povzdálí s výrazným údivem sledovat jak si nepřítel dělá do gatí.
Nezávidím Radkovi Johnovi. Rozhodnout se, zda pochválit tyto „zrádce“ a potopit svého šéfa, nebo popřít sám sebe a vyloučit oba za „porušení etického kodexu strany“. V zoufalé snaze zachránit co se dá, poplival sám sebe. Nezávidím mu, jak bude tento krok sám sobě hodnotit v budoucnu.
To jsou ale pouze hrátky pro veřejnost. Hlavní podstata celé aféry spočívá jinde. Již jsem uvedl, že koaliční smlouvou a veřejným oznámením, že nebude ani na důchody a každý si tedy musí na svůj důchod našetřit ze své mzdy, bylo veřejně vyhlášeno dokončení privatizace státu. Dinosauři, ve volbách skrytí za prostěradly maňáskových divadélek zaujali své pozice a osvědčenými tunely si vybírají dividendy ze svého zprivatizovaného státu. Dluhy státního rozpočtu takto vzniklé uvalují na prostý lid zvyšováním DPH, poplatky za všechno, zvyšováním spotřební daně, astronomickými pokutami, vydíráním nemocných a starých občanů zdražováním zdravotní péče.
Do tohoto operačního teritoria, jejich státu, jim však pronikl velice schopný a všeho schopný manažer, majitel rozsáhlé bezpečnostní agentury, který zcela jistě vlastní spoustu usvědčujících materiálů na kohokoli. Který dokonale zná jejich vlastní praktiky. A umí je používat. Zdálo by se, že je to „jejich člověk“. V tom co uveřejnila MF Dnes, cíle, které si vytkl, se nápadně shodují s vládním programem. Např. uvádí: „Musíme usilovat o minimalizaci daňové zátěže“. Samozřejmě pro bohaté. „Daňová reforma“ není o ničem jiném. „Musíme získat politickou moc“. Prohlášení dinosaura: „Když to nepůjde dohodou s opozicí, půjde to 118 hlasy“, není o ničem jiném. To, jak koaliční bratrstvo nechalo doslova vyžvatlat opozici, když vláda „žádala o důvěru“, aniž by sama utrousila jediné slůvko, nesvědčí o ničem jiném, než o aroganci politické moci.
Jak to, tedy, že tento schopný jedinec náhle vadí? Právě proto, že je schopný. Takového manažera by jistě dinosauři ve svých řadách nadšeně uvítali. Problém spočívá v tom, že se postavil proti nim. Předpoklad, že jako benjamínek v politice nebude nebezpečný, se nenaplnil. Naopak. Přitlačením stavebních firem přiškrtil penězovody dividend ze zprivatizovaného státu. Nepřímo prokázal, proč je výstavba dálnic u nás výrazně dražší než jinde. Proto hlavní útok byl veden na něho. Radek John je nebezpečný pouze svou naivitou. Ve svém zápalu by díky svému novinářskému „čichu“ mohl „provalit“ jistě mnohé. A ještě k tomu hovoří na veřejnosti s žurnalistickou otevřeností. A navíc má vroubek za Drobila. Michálkovi jsme už dali za ucho, zbývá ten, který ho navedl. Ty, ty, ty. To se dělá, takhle nám skřípnut zdroje?
Co je na tomto divadle tolik žertovného, až srandovního? Vždyť na plakátech této frašky stojí: Drama o mnoha dějstvích o boji dobra se zlem. Že se jedná o frašku, pochopí divák tehdy, když si začne všímat souvislostí. Nesmí se nechat strhnout monology. Ty jsou mistrně napsané.
Pokusme se ale rekapitulovat to, co přesto proniklo k divákovi:
Čestný poslanec Škárka přiznal redaktorům Reflexu, že jej Bátra uplácí za loajalitu. Vymínil si, že nebude zveřejněno jeho jméno. Redaktoři Reflexu tentokrát učinili výjimku. Přestože své zdroje tvrdě tají a odvolávají se na zákon, přes tyto zásady novinářského kodexu jeho jméno zveřejnili. Škárkovi tak nezbylo nic jiného, než peníze i s obálkou předat policii. Jistě si oddechl. Takových peněz se jistě štítil. Ovšem má to chybičku. Redaktorům Reflexu v ústním průjmu sdělil, že takové peníze dostává pravidelně. Těch se ovšem neštítí. Dokonce prohlásil, že je dodatečně zdaní. Je to čestný člověk. Jenom si nejsem jist, jestli by je zdanil, kdyby v Reflexu neprasklo jeho jméno.
V neděli 3.dubna 2011 v Otázkách Václava Moravce seděli Kristýna Kočí a šéf klubu ODS Tluchoř. Probírala se aféra Promopro a pozice ministra obrany Vondry. Ten na ministerstvu obrany odhaluje korupční skandály z minulosti. Zřejmě se již blíží k období, kdy na tomto ministerstvu působil geniální ekonom Kalousek. Ten po něm vystartoval první a nechal mu udělat audit ministerstva financí z doby, kdy velel našemu předsednictvu EU. Objevil a vytvořil kauzu Promopro.
Kristýnka onoho 3. dubna s mládežnickým zápalem nesmlouvavě tepala Vondrovu úlohu a zastávala kategoricky názor, že s takovým lumpem ve vládě jejich strana být nemůže. Když zhasly kamery, stranický lídr Tluchoř pozval Kristýnku na oběd. Jistě si pošmákli. Následně sjednal tento schopný stranický manažer schůzku Kristýnky s předsedou vlády a sám ji tam uvedl. Ve čtvrtek 7.dubna se Kristýnka jistě s těžkým srdcem rozžehnala po 8 dnech váhání s půlmelounem od Bárty a odevzdala jej na státním zastupitelství.
Shodou okolností právě v této době se objevil na světě mnohastránkový dokument o činnosti a způsobu vedení Bártovy ABL v letech 2007 – 2008. MF Dnes jej v pátek 8.4. celý otiskla. Uvedla, že má i audionahrávku z Bártových seminářů. Jistě zajímavá časová shoda. Otázka, která se vtírá: Měli tento materiál novináři MF Dnes již dříve? Proč jej zveřejnili právě 8.4.? Nebo měl tento 2 roky starý materiál v záloze někdo jiný a vytáhl jej právě teď? Velmi zvláštní. Přidává to na pikanterii.
Hlavní klauniáda však přichází teprve teď. A sice v hodnocení celé aféry, které je předkládáno veřejnosti. Co je hlavní argument celé kauzy? Soukromá společnost si vytkla cíl získat politickou a tím i ekonomickou moc ve státě. Byl vymyšlen deklasující název privatizace státní moci. To veřejnost jistě rozhořčí a my budeme ti správní, hájící mravní čistotu politiky a vedení státu. Občané toho grázla odsoudí.
Co je to privatizace politické a státní moci? Přiznejme si, že to znamená, že politické, státní a tím i ekonomické moci se chopí určitá, vybraná skupina občanů, která tuto moc následně využije k prosazení vlastních cílů. A to i proti vůli ostatních občanů, i případě, kdy bude takto vládnout většině.
Jak vznikne takováto vybraná skupina občanů, která usiluje o politickou i ekonomickou moc? Může se sdružit na základě zákona o sdružování občanů, může založit politickou stranu, nebo se může sdružit jako obchodní společnost.
Protože cesta k politické moci je jediná – přes svobodné, nezávislé volby a protože v těch se mohou utkat pouze politické strany, zakládají různé zájmové skupiny politické strany, které sponzorují (platí si je, aby prosazovaly jejich zájmy). Sponzory mají všechny politické strany. Dokonce tím dokládají své příjmy. Netají se tím. Uveďme pouze význam sponzoringu miliardáře Bakaly v posledních volbách. Lze předpokládat, že politická moc ochrání zájmy nájemníků v jeho domech, které získal „bokem“ při privatizaci dolů? Najde se politická strana, která by si chtěla svého chlebodárce rozházet? Lze předpokládat, že přes palubu půjdou nájemníci. Od Bakaly to není šlechetnost, ale perfektní investice.
O co se tedy snaží politické strany ve volebním boji? O získání politické a tím i ekonomické moci ve státě. Vítězstvím ve volbách získává politická strana, tedy úzká skupina občanů politickou i ekonomickou moc. Co je tedy vyčítáno Věcem veřejným?
Politickou i ekonomickou moc ve státě si s malými přestávkami vždy dokázaly udržet pravicové strany. Dovedně k tomu využívaly nepopularity levice zakořeněné obdobím kdy ČR byla v područí Moskvy. Za dvacet let prorostly jejich struktury do všech odvětví hospodářství.
Teď se jim do těchto struktur naboural mimořádně schopný manažer a šlápl jim na kuří oko. To se neodpouští. Zahájili palbu z těžkých kanónů. Vyvolali aféru, že se jedná o pokus soukromé agentury o privatizaci státní moci. Veřejnost jistě pochopí, že se zde jedná o něco nekalého. Státní moc je přece v rukou lidu a nějaký lotr by jim ji chtěl sebrat.
Taškařice. Stát je již dávno zprivatizován, politickou moc třímá v rukou pravice. Ten lump by jim ji chtěl sebrat.
Stejně psinézní je opět metoda strašení. Počínáním toho lotra je ohrožen hlavní úkol vlády rozpočtové odpovědnosti. Je nutno dokončit reformu veřejných financí. Nebude-li dokončena, dopadneme jako Řecko.
To je opět násilně vnucovaná myšlenka. Reforma je bezesporu nutná. Ovšem zcela jiná, než je současně pravicí a zejména géniem Kalouskem prosazovaná.
Podle údajů statistického úřadu 70% občanů nedosáhne na průměrnou mzdu. Ovšem pozor! To je 70% občanů, kteří jsou zaměstnáni. Mají tedy práci. Vedle toho dle téhož statistického úřadu 10% občanů práci vůbec nemá. Ti nejen nedosáhnou na průměrnou mzdu, ale nemají mzdu vůbec žádnou. Lze tedy říci, že 20% občanů s nadprůměrnými příjmy jásá a drží palce Kalouskovi. Uspěje-li, bude to pro těchto 20% obrovské přilepšení, protože dluhy budou uvaleny na zbývajících 80% s podprůměrnou mzdou, nezaměstnané, staré a nemocné.
Jestliže v tomto lítém boji semknutá pravice argumentuje, že Věci veřejné ohrožují reformu, měla by počítat s tím, že 80% občanů bude VV podporovat, neboť si ze srdce přejí, aby se reforma v Kalouskově pojetí nepovedla.
Komedie má ale pokračování. Předsedkyní klubu VV se stala Mgr. Karolína Peake. Zdá se, že velice chytrá paní. Na ženské intriky chlap nepřijde. Zcela přesně tato dáma ví, že nemá smysl protivníkovi odporovat. Tím se pouze zvyšuje razance argumentů. Když dojdou, následují facky.
Tato dáma přesně ví, že jediný způsob, jak vyrazit protivníkovi zbraně, je souhlasit. To ho rozhodí. Prohlásit: „Ano, máš pravdu“ a dotáhnout jeho myšlenku do detailu, který se dotkne i jeho. Perfektní strategie. Chlapovi v takovém řešení brání jeho ješitnost, bojovnost a touha po vítězství. A tak dáma souhlasí. "Ano, máš pravdu. Lumpové musí pryč. Ale všichni. Tedy i Kalousek, Vondra a Fuksa."
Teď jsem na ogara z Moravy upřímně zvědav. Myslím, že se můžeme těšit na velikou taškařici. Teď má našlápnuto na vlastní gól on. Pro dinosaury a vlastníky státu jsou VV osinou v zadku. Vytrhnout jí však nemůžou, protože bez nich padne vláda a oni přijdou o všechno. Jak si s tímto trnem poradí, jistě vyplodí úžasná řešení. Zajímavý bude postoj pana prezidenta. Ten jásal, že konečně máme vládu se silným mandátem, která může prosazovat cokoli. Po vzoru Železné lady Tatcherové. I tam lze očekávat nevšední názory. Zejména, když vidí, jak se ten silný mandát rozkližuje.
Nevím, nevím. Vždy, když dojdu na základě předkládaných argumentů ke konečnému závěru, vždy mě zamrazí a ptám se: "Nemyslíš si, chlapče, právě toto, jenom proto, že někdo má zájem na tom, aby sis právě toto myslel?" Nevím.
Uvidíme. Pokračování kabaretu dříve denně v 19:00 na ČT 1, nyní přímý přenos 24 hod na ČT 24.
Doplňuji: Divácké centrum (krycí název pro cenzurní dohled) ČT zřejmě zasáhlo. Taškařice v přímém přenosu na ČT24 se již nekoná. Horečnatě se vybírají odváděcí témata. Např. Jurij Alexejevič Gagarin. Ten se najednou velice hodí.
Jan Sladký