Kalouskova krádež století
Kalouskova krádež století
Tak nám posel zpravodaj, premiér Nečas, tlumočil Kalouskem nařízenou nucenou porážku důchodců a všech nemohoucích občanů, jako nežádoucí přítěže, které je nutno se zbavit.
Kalouskův mluvčí předstoupil před národ na brífingu po jistě náročném jednání tříkoalice, kdy si ti, kteří dupli nohou a ti, kteří si nadělali do kalhot, padli do náruče, vzájemně si utřeli slzy a ujistili se o neochvějném přátelství na věčné časy a nikdy jinak.
Na tomto brífingu Kalouskův mluvčí maskovaný za premiéra vyjmenoval tři základní pilíře záchrany státního rozpočtu, které jednomyslně shodl Kalousek všem tříkoliačním parťákům.
A to: 1) Zvýšení obou sazeb DPH, 2) Snížení valorizace důchodů na minimum, 3) Snížení počtu správních orgánů. Aby tuto Kalouskovu „shodu všech tří partnerů“ natvrdlý národ pochopil, několikrát tyto tři „pilíře dohody“ s velkým důrazem zopakoval.
V překladu do hovorové češtiny to znamená: Státní rozpočet se tři „koaliční partneři“ rozhodli zachránit utažením smyčky kolem krku bezmocných spoluobčanů, kteří nejsou schopni živit se sami. Tím je označil za přítěž rozkvětu společnosti, které je nutno se zbavit. A to i za cenu, že to přivede ekonomiku státu do ještě větší recese.
Na bod 3) nelze příliš spoléhat, protože realizace (pokud bude jaká) tohoto třetího pilíře záchrany státního rozpočtu přinese alespoň v počátku zvýšení výdajů, neboť bude vyžadovat vysoké „transformační náklady“. Propuštěným státním zaměstnancům bude nutno vyplatit odstupné (mastné, neboť státní zaměstnanec za pár šupů nepracuje). Tito propuštění rozmnoží řady nezaměstnaných, zvýší se tedy výdaje na jejich podpory a navíc, protože už nebudou pracovat, nebudou ani platit daně ani sociální a zdravotní pojištění.
Kalousek dohodl všem „koaličním partnerům“, že následky tunelingu státního rozpočtu a svého ekonomického neumětelství hodí na bedra důchodců. Už musí, sakra, jednou pochopit, jak je nezodpovědné svévolně si prodlužovat věk dožití. Své už odevzdali, tak ať táhnou a nepřekážejí.
V čem spočívá Kalouskova krádež století, kterou jsem avizoval v nadpisu? Nejedná se pouze o krádež století, ale o čin v historii ojedinělý, který v historii dokázaly pouze extrémní systémy, které se svých starých, nepotřebných nebo podřadných jedinců, kteří již odevzdali svůj podíl práce, zbavovaly např. házením se skály, nebo hromadným pálením v krematoriích.
Už jsem uvedl, co je generační výměna. To je příroda, s tím nic nenaděláme. Každý z nás se někdy narodil, byl dítětem, kdy byl zcela odkázán na pomoc jiných, dospěl do produktivního věku, kdy byl nejen schopen zajistit vlastními silami svojí existenci, ale byl schopen zajistit existenci i vlastním potomkům. Pak zestárne, dojdou mu síly a je opět odkázán na pomoc jiných. To je zákon přírody, i když současní mladí tomu nevěří. Nevěří, že i oni budou staří a pravděpodobně i nemocní. Protože člověk žije ve společnosti, řeší tyto životní zákonitosti společensky. Společnost pomáhá jedincům s výchovou dětí příspěvkem na krytí zvýšených výdajů a dokáže se i postarat i o ty jedince, kterým již došly síly a opět jsou odkázáni na pomoc druhých. Toto poznání a chování provází lidstvo po celou dobu jeho existence. Tedy alespoň slušná, vyspělá společnost tak činí. Až na uvedené extrémní výjimky, které z tohoto zaběhnutého systému vybočily.
To není jenom sentimentální, solidární, nebo dokonce sociální, pro někoho socanské, pro mnohé odporné levicové cítění. To je i pragmaticky pravicová, tržním hospodářstvím řízená, naprosto emocí a sentimentu prostá zásada. Každá generace během svého produktivního věku, kromě zajištění vlastní existence, vytváří trvalé hodnoty, posunuje vpřed poznání ať již vědecké, technické, ale i společenské. Všechny tyto statky i poznání předává generaci následující. Nastupující generace tyto statky a poznání od svých předchůdců péčí o ně vykupuje.
Většina toho co nás obklopuje, většina toho, co používáme, v čem žijeme, poznatky, které využíváme, jsou dílem generací předchozích. Nemusíme znovu dláždit ulice, stavět Prahu i jiná města, hloubit metro, stavět mosty, bydlíme v domech, které postavili naši předci a.t.d. Víme, jak funguje televize, dokonce barevná a digitální, jak se domluvit na dálku pomocí malého přístroje, víme, jak to udělat, aby auto jelo, a letadlo se udrželo ve vzduchu. Za to vše vděčíme předchozím generacím. Mnozí svůj výzkum zaplatili životem. Toto vše můžeme použít a pokračovat na vyšší úrovni. Za to se slušná společnost postará o ty, kteří nám toto vše předali, když jim už došly síly. Prostě to péčí o ně od nich vykoupí.
A tady jsme u podstaty Kalouskovy krádeže. Kalousek, jako vládce státu toto vše postproduktivní generaci ukradl, aniž by vyplatil odpovídající protihodnotu. Půjčuje to za poplatek, (mýtné, nájemné), prodává to, jako by mu to patřilo, prostě s tím kšeftuje, nechává bez trestu výnosy z těchto hodnot i samotné hodnoty rozkrádat a ty, kteří tyto hodnoty vytvořili, označí za hlavní příčinu svého neúspěšného ekonomického řízení státu. Za vlastní neúspěchy potrestá ty, kteří tento kapitál, který automaticky považuje za majetek státu kterému vládne, vytvořili.
Potrestá je tím že je, v životním období kdy už se nemohou bránit, odsoudí k nedůstojnému žití na hranici bídy a mnohé i pod ní. Navíc, aby vykryl ztráty vzniklé jeho neúspěšným řízením ekonomiky a tvrdošíjným hájením prebend pro 10% bohatých, si od nich nechá zaplatit zvýšením DPH, když se budou chtít najíst, vyspat, vykoupat v teplé vodě, nebo si večer pustit televizi.
To dokázalo v historii lidstva pouze několik extrémních společenských systémů, které obvykle rychle skončily, bohužel obvykle rebelií, nebo válkou.
To nedokázal ani tolik proklínaný bolševik, kterému nyní říkáme období totality. Dožili jsme se toho až ve 21. století, po 22 letech budování konečně demokratické společnosti, ve které jsme jako občané konečně svobodní.
Takto tvrdě dokáže likvidovat své staré spoluobčany Kalousek, který bez skrupulí kšeftuje s hodnotami, které oni po celou dobu svého produktivního věku vytvářeli, aby je předali generaci následující. Zřejmě v duchu zásady jeho rodné strany KDU – co bylo ukradeno, musí být navráceno.
Tentýž Kalousek, který prosadil „restituci“ církevního majetku, ve které bude církvím (převážně katolické) „navrácen“ majetek, který církev nikdy nevlastnila. Tentýž Kalousek, který prosadil finanční kompenzaci za „církevní majetek“, který vždy patřil státu a církev jej nikdy nevlastnila a který státu církev milostivě „ponechá“, ve výši až trojnásobku jeho skutečné hodnoty. Tím zatížil státní rozpočet na 30 let pravidelnými ročními splátkami v celkové výši 59 miliard Kč s navýšením o inflaci. Zde je vhodné uvést, že při úroku 2,4% se jistina za 30 roků zdvojnásobí.
Když dáme církvi tak obrovský majetek se závazkem na 30 roků, musí důchodcům stačit valorizace ve výši 1/3 inflace. Kalousek okradl důchodce, aby se mohl pasovat na mecenáše církve. Mecenáše ze státního majetku. Nebrání mu v tom ani Ústava, která zaručuje všem občanům právo na přiměřené hmotné zajištění ve stáří, ani zákony, které stanoví, že přinejmenším od roku 1919 je předmětný majetek ve vlastnictví státu a církve jej pouze spravují a využívají ke svým obřadům. Ze zákonů si Kalousek, ani celá vláda nedělá už vůbec nic. Zákony pro ni nejsou závazné. Zákony jsou pro celou vládu pouze Úřední deskou obecního úřadu, pomocí níž sděluje občanům svá rozhodnutí.
Zde je nutno uvést, že veškerý církevní majetek církve katolické spadá do správy Vatikánu. Tedy i ta finanční kompenzace. Značná část z ní odpluje do Vatikánu. Jakmile bude dokončen tento „kšeft“, jakýkoli spor o farní zahradu bude řešit ministerstvo zahraničí. Katolická církev je organizována ještě tužším systémem, než Evropská Unie.
Zde doporučuji: http://www.youtube.com/watch?v=-xHv3tb_pdo&feature=related
Dočkali jsme se doby, kdy by důchodci jistě uvítali, kdyby fasovali potravinové lístky na odběr alespoň základních potravin v nejnutnějším množství, jak to mnozí ještě pamatují z období války a těsně po ní.
Stihne za to Kalouska boží trest?
Jan Sladký