Comoedia finita est. Aplaude
Je nutno uznat, že kmotři svému řemeslu rozumějí a nezastaví se před ničím. Jakákoli metoda je dobrá. Neváhají použít všech forem intrik, infiltrace do tábora protivníka, diskreditace pomocí důkazů archivovaných pro vhodnou příležitost, ani přímých verbálních útoků.
Metody dobře známe z období tábora socialismu. Nelze se vůbec divit. Brutální uchopení moci ve státě hrstkou vůdců, upevnění této moci a tím získání mocenských nástrojů k vnucování své vůle většině proti vůli této většiny, je vždy lumpárna, ve které mravnost, smysl pro čestný boj a jakékoli ohledy musí jít stranou.
A to ať už se jedná o jakýkoli typ nadvlády. Prostě je nutno donutit většinu k poslušnosti. Vždy se však jedná o nadvládu ekonomickou, to znamená donutit většinu, aby produkovala a zároveň ji co nejvíce omezit přístup k této produkci ve prospěch vyvolených. Prostě vždy jde o prachy.
Je naprosto zřejmé, že většina (obvykle až za nějaký čas) prokoukne a přestane se jí to líbit. Je tedy nutno zajistit, aby se většina podřídila a nebouřila se. To se zdá nemožné. Odborníci na manipulaci s veřejným míněním však vědí, že to lze. A je to historicky odzkoušené. Nejdokonaleji zde pracuje metoda Rozděl a panuj. Způsobů, jak použít tuto metodu je mnoho a jsou dějinami propracované. Nejznámější metoda je hodit do davu hrst zlaťáků. Jednotný protivník se popere mezi sebou. Ovšem v této primitivní podobě je účinek pouze krátkodobý a má nežádoucí efekt. Dravější a tedy úspěšnější po čase přijdou znovu a chtějí, aby mecenáš hodil opět. Nehodí-li, zloba se obrátí proti němu. Hodí-li, úspěšnější mohou být jiní a výsledek je týž.
Je tedy nutno vybrat určitou skupinu, které se bude házet opakovně. Tato skupina bude velebit mecenáše a pomlouvat zbylou většinu. Dá-li se prominentní skupině mediální prostor, její jásání převládne a hlas brblající většiny vyzní jako škodlivé pomlouvání všeobecného blahobytu. Čím bude hrst mecenáše štědřejší, tím bude loajalita mohutnější.
Další metoda je tvrdošíjné opakování téže lži. Tato lež musí znít ze všech mediálních prostředků a musí se přednášet způsobem, že takto přece zní pravda a kdo to nechápe, je omezenec. Protože dav je soubor jedinců s různým stupněm schopnosti myslet, ti s jednodušším myšlením se nechají přesvědčit a sami umlčí jakýkoli pokus o rebelii.
Na podobném principu je založeno záměrné matení pojmů. Příkladem je tvrdošíjné zaměňování pojmů sociální a socialistický. Pak v povědomí davu oba pojmy splynou a jakýkoli pokus o sociální řešení jakéhokoli problému je zavržen především těmi, kterým by mělo být pomoženo. Nastává tak paradoxní situace, v níž 80% občanů, kteří jsou nespokojeni s utahováním opasků chudým a štědrostí k bohatým a touží po sociálním státu, který se dokáže postarat o děti, seniory, invalidy, tedy o všechny občany, kteří pomoc potřebují, odmítnou sociální politiku, protože socialismus je přece to, co jsme během Velkého třesku odmítli a zazvonili jsme mu klíči.
Tato dehonestace všeho sociálního je natolik účinná, že i většina, která došla k názoru, že za „totality“ bylo lépe, v okamžiku Velkého třesku, zvonila klíči s vidinou svržení Husákovy normalizace s obnovou sociálního státu typu Pražské jaro 1968, odmítá sociální opatření jako „vyžírání“ státu. Vůbec si přitom neuvědomuje, že si utahuje opasek pouze proto, aby problém rozkradeného státu nedopadl na úzkou vrstvu vyvolených, kteří i v období „nutných škrtů“ nevědí co s penězi a dopřávají si plnými doušky.
Takto ideově vybavení kmotři mistrně zvládli volby, přestože jejich pozice byla zdánlivě beznadějná. Vloudila se ale chybička. Aby získali neochvějnou většinu v demokratickém Parlamentu, spojili se se stranou, jejíž volební heslo bylo: Vyšší daně pro bohaté? ANO. Poplatky u lékaře? NE. Proti dinosaurům.
Z toho si bratři těžkou hlavu nedělali. Byli z vlastní praxe přesvědčeni, že se jedná pouze o volební hesla která po nástupu do „politiky“ budou zapomenuta. Ale ouha. Tato strana byla tvořena mladými, nezkušenými naivky, kteří vůbec netušili, „jak to chodí“. Nastoupili ostře. Ministr vnitra natolik uvěřil hlavnímu volebnímu taháku na voliče, boji proti korupci stylem „padni komu padni“, že po pár měsících ve funkci odhalil aféru Drobil. Jistě čekal pochvalu.
Ministr dopravy Vít Bárta nastoupil tak razantně, že každá zpravodajská relace ve všech médiích začínala: Ministr dopravy Vít Bárta nařídil audit hlavních dopravních staveb….. Ministr dopravy Vít Bárta zastavil předražené dopravní stavby….. Ministr dopravy Vít Bárta donutil stavební organizace snížit náklady na výstavbu nových úseků dálnic… Ministr dopravy Vít Bárta kritizoval špatnou kvalitu nově postaveného úseku dálnice….a.t.d.
Mohl si to dovolit. Sám přiznal, že za poslední tři roky své soukromé praxe ve své bezpečnostní agentuře si vyplatil 30 milionů korun. Sice tím přiznal, že tak učinil až v letech, kdy již nemusel odvádět ani on, ani jeho agentura zdravotní ani sociální pojištění a z celé sumy a odvedl pouze 15% daň, ale na druhé straně to znamená, že „do politiky“ vstoupil finančně zabezpečen. Prostě naplnil pověstný slogan: Byl tak bohatý, že si již mohl dovolit žít poctivě.
No a bylo vymalováno. Kosa padla na kámen. Takhle si kmotři boj s korupcí nepředstavovali. Tito dva floutkové, političtí naivkové se jim snažili ucpat tunely, kterými si vybírají dividendy ze svého zprivatizovaného státu. Tak to tedy ne, hošani. Boj za vymýcení korupce je přece heslo pouze pro ty blbečky voliče. Z čeho bychom žili? To by přece nemělo cenu rvát se o získání moci.
Navíc takhle byste mohli získat sympatie voličů a nakonec byste mohli být silnější než my. Tak to tedy ne. Hošánkové.
Bylo nutno zakročit. A razantně. Zbraně se vždy najdou. Ostatně je na to metoda, léty propracovaná a vyzkoušená. Už jsem uvedl, že STB za bolševika měla precisní dvě složky. Monitoring veřejného mínění a oddělení odborníků na manipulaci s veřejným míněním.
Bolševičtí kmotři perfektně věděli, že je většina nenávidí, že většina rozkrádá „socialistický majetek“, v hospodách se otevřeně nadává, v rodinách se mluví jinak, než na veřejnosti. Byli v klídku. Tvářili se jako že „rozkrádačky“ jsou běžnou součástí života. Rozkradené doplňovali. Nikde nic nechybělo. V hospodách si ještě přisadili. Ale všechno měli zaznamenané. V archivu. Vytáhli to tehdy, když potřebovali kohokoli zlikvidovat.
Dnes všichni, kteří měli tehdy problémy uvádějí, že při výslechu užasli, co všechno na kohokoli vědí. To bylo ale období totality. STB slídila.
Státní tajná policie (BIS) je ale běžnou součástí bezpečnostního systému i v období po Velkém třesku. Copak asi dělá? Co je náplní její práce? Zajímá se o nově vznikající organizace? Monitoruje jejich činnost? Zajímají ji např. nově vznikající soukromé bezpečnostní agentury? Zajímá ji např. zda pod pláštíkem bezpečnostní agentury se zde neformuje teroristická buňka? Těžko říci. Období slídilství máme za sebou.
A tak náhle a zcela nahodile a zcela shodou okolností byla v jednom týdnu odhalena aféra úplatkářství a kupování si stranické loajality ve straně toho horlivého koaličního partnera a současně nahrávka z porady jedné soukromé bezpečnostní agentury. Shodou okolností té bezpečnostní agentury, jejíž vlastník se tak horlivě ujal svého úřadu ministra dopravy.
Obě „odhalení“ nepostrádají prvky kuriozity a vyvolávají mnoho otázek. Kuriozitou, až taškařicí jistě je, že zatím co kmotři se nechávají uplácet a do svého vlastnictví převádějí státní peníze, tento zlosyn peníze rozdával. Své peníze a nikoli malé. To musí být kmotrům podezřelé. Takového ptáka mezi sebou jistě nepotřebují.
Nahrávka stranického jednání, kterou uveřejnila MF Dnes, odhalila organizování průniku podnikatelského prostředí a ekonomických zájmů do státní správy. Jistě těžký zločin. O co se to snaží pravicoví kmotři prostřednictvím vybraných politických stran, které štědře sponzorují? Této metodě se říká Zloděj křičí chyťte zloděje. Velice účinná metoda. Ze dvou důvodů. Za prvé se hněv veřejnosti obrátí proti nepohodlnému protivníkovi, ale zároveň se očistí vlastní pověst. Pohleďte, my s takovýmito metodami ostře nesouhlasíme, přímo se jich štítíme. Vždyť jsme to my, kdo prstem ukázal na ty lumpy, kteří by tady chtěli zavést tyto zhoubné móresy.
Při odhalení záznamu dva roky starého stranického jednání jistě musí každého myslícího člověka napadnout: Kdo záznam pořídil? Kde byl tento záznam dva roky archivován? Měly vládní strany v době tvorby koalice informace, s kým tuto koalici vytvářejí? Měla v době tvorby koalice BIS alespoň základní informace o organizacích, či seskupeních vzniklých a operujících na území ČR? Mají osoby, které vytvářely koalici s prověrkou „na přísně tajné“ možnost požadovat od BIS takové informace? Proč tento záznam pronikl na veřejnost po odhalení aféry Drobil, po ucpání tunelů ze státních zakázek? Jaká vláda vládla a kdo byl ministrem vnitra v době vzniku nahrávky? Je pouze náhoda, že tento záznam pronikl na veřejnost zároveň, ve stejném týdnu, s vnitrostranickým pučem poslanců Kočí a Škárky?
Tyto otázky ale nejsou na místě. Jistě se jedná o myšlenky vyšinutého šťourala.
Jedno je ale jisté. Obliba voličů této neposlušné strany klesla pod bod mrazu, podařilo se veřejnost přesvědčit, že se jedná o stranu lumpů, kteří v politice nemají co dělat. Radek John byl odvolán z postu ministra vnitra, Vít Bárta odstoupil sám. Věc v naší politice nevídaná. Předseda vlády Nečas vyhlásil program deABLizace státní správy a pověřil jím nového ministra vnitra Kubiceho.
Vyšetřování kauzy Drobil bylo odloženo. Vládní aparát byl vyčištěn od nekalých záměrů. Může se plně věnovat reformám, které jsou nezbytně nutné, jinak dopadneme jako Řecko. Pořádek pro bezchybný chod státu byl zajištěn.
Výsledkem je, že od strany Věci veřejné by pes kůrku nevzal. Pes tedy ne, ale její koaliční partneři ano. Klidně budou s touto stranou s "mafiánským" vedením prosazovat ty nejušlechtilejší reformy, které mají jediný cíl – zachránit prostý lid před katastrofou, do které se náš stát řítí. Jistě to s velkým sebezapřením udělají, protože jinak dopadneme jako Řecko.
Toto sepjetí s tou odpornou stranou zajistí parlamentní většinu pro prosazení čehokoli. Zlobivá strana, která měla naběhnuto na růst voličské obliby, byla umravněna a bylo jí vymezeno patřičné místo. Ztratila veškeré voličské preference, byla pasována do pozice strany, která dělá jenom potíže.
Jejím členům je jasné, že v příštích volbách nemají šanci. Jediné, co jim zbývá je užít si vládních a poslaneckých prebend co nejdéle. Mají už jenom dvě možnosti: posloužit, nebo si vypustit rybník, do kterého se již nikdy nevrátí. Dostali se do pozice Jana Masaryka, který odjížděl do Moskvy jako ministr svobodné země a vrátil se jako Stalinův pacholek.
Navíc tady má vláda ještě pojistku. Trestní oznámení na Víta Bártu. Když bude zlobit, tak ho vydáme. Odsoudit ho nebude problém. Zákaz stávky odborů nám soud také vyhotovil na počkání.
Protože stále ještě občas tato zlobivá strana vystrčí růžky, je nutno ji vždy patřičně umravnit. Na to je expert vrchní dinosaurus, pravý vládce země a ředitel zeměkoule. Ten dokáže vždy zasáhnout v pravý čas. Zcela individuálně podal trestní oznámení na odbory u příležitosti chystané stávky a vylil si vztek na krajích a jejich regionální dopravě, když mu Ústavní soud nařídil dotovat stavební spoření v dohodnuté výši.
Parádním sólokaprem tohoto dinosaura byl reklamní výkřik, že zvýší daňový odvod pro nejbohatší. Tedy to, co celou dobu tvrdě odmítá. Podmínil to ale současným zvýšením DPH na 19%. Dobře věděl, že to, co navrhuje je v rozporu s koaliční smlouvou a že nemůže projít. Dosáhl ale svého. Ti lumpové z Věcí veřejných zavinili, že bohatí nebudou odvádět do státní kasy více. A on by to tak rád učinil. Že to nemá logiku? Nevadí. V době utahování opasků, kdy se hledá jakákoli koruna do rozpočtu, když nemůžeme sedřít z kůže nejnížepříjmové, nebudeme přece zatěžovat bohaté. To je přece sociálně spravedlivé. Dinosaurus má sociální cítění.
On chtěl. Ti lumpové VV to zmařili.
Jsme svědky další akce udržení moci ve státě. Akce tak absurdní, že i odborníci se diví. Ale účel světí prostředky. Tou akcí je již příprava na příští volby. V důsledku „reforem“, které zasahují pouze ty na spodním okraji a ve středu příjmových hladin, volební preference levice logicky stoupají. Tak mocně, že si kmotři opět prokusují trenky. Tuto situaci ale jistě zvládnou.
Na levici jsou pouze dvě strany ČSSD a KSČM. Kdyby se tyto dvě strany spojily, získají nejenom poslaneckou, ale i Ústavní většinu.
Spojení těchto stran je nutno za každou cenu zabránit. Pokud ČSSD zůstane na levici sama, i když vyhraje volby, 51% mít nebude. Pak si vítězství může strčit za klobouk. Koalice proti ní bude silnější. Ostatně jsme to již vyzkoušeli. Vloni také vyhráli a co jim to je platné. Ani bavit se s nimi nemusíme. S vítězi voleb. To je přece demokracie. To je přece vláda lidu. Hlas lidu je nám nade vše. Podvod na voličích je pouze to, co nevyhovuje nám.
Jenom kdyby se spojili s Filipem, nebo za jejich podpory, pak bychom byli v háji. Tu KSČM prostě zakážeme. Když už nedokážeme přesvědčit voliče, že jsme lepší a porazit ji v politické, volební soutěži, tak jí prostě zakážeme. Rozpustíme ji a hotovo. Máme na to systémové páky. Kubice už dostal příkaz připravit žalobu. I kdyby to nevyšlo, komouše to natolik poplive, že nebudou tak populární.
Bůh ochraňuj tuto zemi
Jan Sladký