Toto jsem chtěl vložit do diskuse k pořadu ČT Retrománie. Divácké centrum (cenzurní dohled) mi opět odmítlo přístup. Umisťuji tedy zde, ve svém samizdatu.
Trochu osvěty
Retrománie, oficiální mediální masáž i vy všichni v této diskusi se dopouštíte obrovského omylu a překrucování faktů. Myslím všechny. Tedy ty, kteří minulý režim obhajují i ty, kteří mu nemohou přijít na jméno a ty první považují za pomatence.
Váš omyl a zkreslování historie spočívá v tom, že všechno zlo, které se odehrálo v období 1948 až 1989 označujete za dílo komunistů. To je historická lež. Naprosto přehlížíte fakt, že oficiálně v Československu vládli komunisté, ale ve skutečnosti vládla Moskva. Mocnosti (USA, Anglie, Francie a Sovětský svaz ) si na Jaltské konferenci rozdělily poválečnou Evropu na východní a západní. Byly to tedy tyto čtyři světové mocnosti, které rozdělily Evropu železnou oponou na Evropu západní a východní.
Stalin byl sice scestný, ale geniální stratég. Obklopil Sovětský svaz t. zv. nárazníkovými státy. (první bylo Mongolsko jako „nárazník“ proti Číně) Učinil tak z několika důvodů. Každý, kdo by útočil na Sovětský svaz, by musel překročit území „spřáteleného státu“. Stalin by přispěchal na pomoc a bojiště by bylo mimo území SSSR. To bylo pro Stalina důležité. Jednak by si nerozsekal vlastní území, ale důležitější pro něho bylo to, že dobře věděl, že za situace, kdy drží své impérium pohromadě pouze za cenu brutálního násilí a genocidy vlastního lidu, v případě vpádu útočníka na jeho území se místní lid přidá na stranu útočníka. Což se ostatně stalo po vpádu Hitlera, kdy většina Ukrajiny ho vítala jako osvoboditele. Proto byl Hitler tak brzo u Moskvy.
Pokud se zde uvádí střílení naší Pohraniční stráže po emigrantech, je to neodpustitelné. Je však zároveň nutno uznat, že naše západní hranice nebyla pouze hranice Československa a Německa. Byla to hranice „tábora socialismu“ a ruský medvěd dohlížel, abychom ji pevně střežili. Pokud bychom střežili nedbale, přijel by k nám na návštěvu v železných maringotkách a zajistil by ochranu sám. Ostatně zvýšený dohled EU zažilo i Slovensko, které se vstupem do EU stalo hraničním státem tohoto paktu.
Stalin dobře věděl, že tak obrovské impérium, rozšířené o nárazníkové státy nemůže udržet pohromadě jinak, než opět brutálním násilím. A velice dobře věděl, že nárazníkovým státům se to nebude líbit. Svou metodu vlády přenesl i do „spřátelených států“. Nasadil zde „poraděnky“, kteří zinscenovali kruté politické procesy. Samozřejmě prostřednictvím komunistů. Tyto procesy byly určeny pro zastrašení občanů. Aby si nedovolili rebelie. Kdo vyčítá Gottwaldovi, že podepisoval rozsudky smrti nad svými kamarády, nechť si uvědomí, že kdyby nepodepsal, visel by vedle Slánského. Byla to svinská doba. Západ z tepla přihlížel.
Už vůbec se neuvádí, že když Stalin natáhl brka a zejména poté, co ho v r. 1956 Chruščov veřejně odsoudil odhalením „kultu osobnosti“, na konci padesátých a začátku šedesátých let komunisté velkou většinu politických vězňů propustili, rehabilitovali a vyplatili odškodné. Dnes se to v médiích přechází formulkou: dostal doživotí, odseděl si osm let. Byly též zrušeny PTP pluky.
Pamětníci jistě potvrdí, že „totalita“ povolovala, vyvěšovaly se už jenom československé vlajky a hrála se již jenom naše hymna. Na šedesátá léta se vzpomíná dodnes. Dokonce se jim říká zlatá. Dodnes z nich těží všechny naše televize. Pořady a seriály z té doby jsou skvostem dnešního vysílání. Dokonce se vydávají jako kulturní lahůdka na DVD.
Nadále jsme poslouchali plamenné projevy o neochvějném přátelství k Sovětskému svazu, s jiskrou v oku jsme se ujišťovali o bratrských svazcích. Tyto projevy byly určeny především pro Big brothera v Moskvě, aby byl ujištěn, že se neodchylujeme. Doma jsme si budovali pohodlný život a mysleli si své. Ze států tábora socialismu jsme byli nejvyspělejší, s nejvyšší životní úrovní. Tedy kromě NDR, kterou tábor považoval za výkladní skříň a západu pod nosem ukazoval, jak se máme.
Jenom malý příklad: Udělejte si okružní jízdu Prahou. Projeďte paneláková sídliště. Pankrác, Libuš, Lhotku, Modřany, Jižní Město, Stodůlky, Nové Butovice, Petřiny, Prosek, Ďáblice. Zkuste odhadnout počet domů a bytů. Pak si zkuste odpovědět na otázku: Kde by ty statisíce rodin bydlely, kdyby to komunista nepostavil a za laciný peníz s neodvolatelnou nájemní smlouvou nepronajímal? Standardní byt pro mladou rodinu: 3+1. Při vyrovnaném státním rozpočtu. Dnes si mladá rodina bere hypotéku na garsonku. Současná vrchnost, která má komunisty jako fackovacího panáka, klidně tyto byty postavené komunistou za daně občanů považuje za vlastní majetek a prodává je nájemníkům za statisícové až milionové částky. Kde jsou ty miliardy takto utržené? Když nemáme na důchody a na rodiny s dětmi? Občané, kteří svými daněmi tyto byty již jednou zaplatili si nyní berou hypotéky, aby je celý život mohli splácet podruhé. Můžete namítnout, že tyto domy jsou zchátralé, mnohdy v havarijním stavu. Pak si ale ujasněte, kdy zchátraly. Zda před vítězným listopadem, kdy byly nové, nebo za posledních dvacet let totální svobody.
Když už jsme si mysleli, že si můžem dovolit všechno, došlo k převratu na ÚV KSČ a Dubček, generální tajemník ÚV KSČ, tedy nejvyšší komunista, veřejně prohlásil, že si vybudujeme socialismus s lidskou tváří. To už ruský medvěd nevydýchal, máchnul tlapou, rozstřílel nám Národní muzeum, vyházel „progresivní křídlo" ÚV KSČ a dosadil Husáka. Rozstřílené muzeum nám dlouho ponechal, abychom neustále viděli, co nám udělá, když se Husákovi vzepřem. Lepší místo si nemohl vybrat.
Jsem přesvědčen (má osobní spekulace), že kdyby v r. 1948 existovala ODS a kdyby vyhrála volby, s Moskvou v zádech a s její podporou by napáchala daleko více a větších zločinů, než jsme byli svědky. Že je potřeba obyčejné Čechy všechny zavřít a nakopat do pr…ele, jak prohlásil první z ODS, si nedovolil říci ani Husák. A že to byl nějaký zaprodanec.
Jan Sladký